Elegant Rose - Working In Background*/

pondělí 14. ledna 2013

Reportáž: Noc kostelů v Olomouci aneb Pouť za devatenácti razítky


Když se v roce 2010 konal první ročník Noci kostelů v Olomouci, mávla jsem nad tím rukou, protože jsem většinu olomouckých kostelů znala a mylně jsem si myslela, že mě nebudou mít čím překvapit. Letos jsem však nezahálela a rozhodla jsem se, že kostely v noci navštívím a získám do svého pasu všech 19 razítek.





Možná to znáte. Nejprve se zrodí nějaký nápad, který se vám zdá fantastický. Pak přijde doba, kdy už považujete za samozřejmost, že ho proměníte v realitu. Když začnete plán uskutečňovat, máte jisté pochybnosti, přesto pořád v úspěch nápadu věříte. Jakmile se bortí první body plánu, pochybnosti narostou a vy už v nápad moc nevěříte. Když do toho přimícháme trochu náhody a opravdu velmi nevydařené počasí (obrovské množství vody, které na vás někdo shora lije a očividně se rozhodl, že vás utopí + blesky), z dobrého nápadu se stává skoro noční můra a vy už jen doufáte v brzké probuzení.

Tak nějak začal i můj nápad -zúčastnit se druhého ročníku noci kostelů, který se konal 27. května. Plán byl jednoduchý - navštívit kostely a získat všech 19 razítek.  A ještě si jednotlivá „stanoviště“ v klidu prohlédnout, projít si všechna zákoutí, která běžně nejsou přístupná, jako bonus vylézt na několik věží a dlouhé minuty se kochat úchvatných výhledem na Olomouc. Cha cha, velmi naivní. Důkaz toho, že prvotní plány se ničím neomezují a jakoby ani slovo „limit“ nikdy předtím neslyšely.

O svých schopnostech jsem už začala pochybovat okolo 17. hodiny, když jsem stála na prahu prvního kostela a zjistila, že prohlídka začíná až za hodinu. Naštěstí byl místní kněz velmi přívětivý a s předstihem mi dal poutnický pas a mé první razítko do sbírky. S úsměvem na tváři jsem si v klidu prohlédla kostel sv. Cyrila a Metoděje, který je postaven ve stylu neoklasicizující moderny i přilehlou kapli Panny Marie se sochami a reliéfy od Julia Pelikána a s pocitem „to bude hračka“ jsem vyšla ven, abych navštívila další kostely.

Strategicky jsem se rozhodla, že bude nejlepší, když nejprve zdolám kostely mimo centrum, protože pak by mohly nastat potíže s dopravou. Proto mým druhým cílem byla bazilika Navštívení Panny Marie na sv. Kopečku. Samozřejmě, že mi autobus ujel před nosem (první narušení plánu), a tak jsem musela čekat dvacet minut na zastávce, než jsem konečně nastoupila na jedenáctku.¨

Když jsem dorazila před Baziliku, zjistila jsem, že první prohlídka bude až na hodinu a půl. V tu chvíli mě polil pot. Jak to zvládnout? Čekat nemohu, ale vzdát se razítka se mi také nechtělo. Možná jsem už na začátku byla trochu posedlá, ale já nejsem člověk, co se jen tak vzdává, takže jsem nemeškala, sběhla z kopce dolů na zastávku a během toho uvažovala, v kolik hodin sem pojedu znovu.

Druhé razítko jsem získala v kostele Českobratrské církve evangelické, který byl postaven podle návrhu mnichovského architekta Otto Kuhlmanna. Chrám sv. Gorazda je naštěstí hned vedle, takže třetí razítko mě nenechalo dlouho čekat. Tento velmi pozoruhodný, přes sedmdesát let starý chrám se v době mého příchodu těšil vysoké návštěvnosti, mnoho lidí si zde přišlo poslechnout večerní bohoslužbu.

Dalším místem, kam jsem se vypravila, byla katedrála sv. Václava, jedna z mých neoblíbenějších památek v Olomouci. Nádherná, novogotická katedrála s více než sto metrů vysokou věží nabízela návštěvníkům pestrý program a mnohá její zákoutí byla pro dnešní noc zájemcům zpřístupněna. Prohlédnout jste si mohli kapitulní zahrady, mauzoleum olomouckých biskupů, raně barokní kryptu a největší zvon Moravy.

Při výstupu z katedrály se po pravici nachází kaple sv. Anny, kde jsem hledala heslo, abych získala i z tohoto místa razítko. Doufám, že už nyní mohu heslo prozradit, hledané slovíčko bylo „babička“. Naleznout jste ho mohli hned u vchodu na ceduli s plakátem Noci kostelů.

Kostely mě ohromují svou velkolepostí, stejný pocit jsem měla i při návštěvě kostela Panny Marie Sněžné. Barokní kostel sálového typu zdobí Olomouc skoro už tři staletí. S dalším razítkem na kartičce jsem zamířila ke kapli Božího milosrdenství a k modlitebně Církve bratrské.

V kapli sv. Jana Sarkandra, před kterou stojí přes šest metrů vysoká fontána Pramene živé vody sv. Sarkandra, jsem se zdržela jen chvíli, protože jsem plánovala podrobnější prohlídku kostela sv. Michala, který považuji společně s katedrálou sv. Václava za nejkrásnější olomoucké památky.

Původ kostela sv. Michala sahá až do 12. století, kdy byl ještě kaplí, ve 13. století byl přestaven na kostel v gotickém stylu, v 17. století dostal dnešní barokní podobu. Při prohlídce kostela jsem si nenechala ujít možnost podívat se zblízka na bohatě zdobené varhany, ale největším zážitkem celého večera byl pro mě výstup na ochoz nejvýše postavené kopule. Úžasný výhled na celý kostel z ptačí perspektivy mě přesvědčil, že vystoupat po nesčetném množství kovových a dřevěných schodů stálo za to.

Následující zážitek zas tak příjemný nebyl. Šílená průtrž mračen, velmi hustý déšť, při kterém jste měli pocit, že neprší, ale někdo na vás doslova lije kýble s vodou a chudák, ubožák deštník, ze kterého „větříček“udělal hromosvod. V tuto chvíli jsem byla nucena čelit dešti jen s kapucí na hlavě, ale optimismus jsem neztrácela a s písní „Tak mi to teda nandey“ od Wanastovek nasměrovanou k nebi jsem kráčela dál. Vzdát to, když jsem toho měla tolik za sebou, jsem prostě nemohla.

Kaple Nejsvětější Trojice je velmi maličká, nachází se uprostřed Sloupu Nejsvětější Trojice, který byl zapsán roku 2000 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zde byla prohlídka doslova blesková a já se vydala k dalšímu kostelu, sv. Mořici.

Chrám sv. Mořice pochází přelomu 14. a 15. století a pyšní se „královnou moravských varhan“ od mistra Michaela Englera z roku 1745. Věž kostela je mezi turisty velmi oblíbená, protože je odtud krásný výhled na historické centrum Olomouce.

Na Dolním náměstí jsem si spěšně (kvůli velmi pokročilému času a promoklému oblečení) prohlédla kostel Zvěstování Páně z poloviny sedmnáctého století následovaný gotickým kostelem sv. Kateřiny. Odtud jsem jela na I.P.Pavlovu, kde se nachází trochu z ruky mnou pozapomenutý kostel Panny Marie Pomocné. Naštěstí jsem si na něj vzpomněla ještě včas a stihla ho před zavírací dobou. Zajímavostí kostela je hřbitov, na kterém se pochovávali nebožtíci až do roku 1901.

Při zpáteční cestě jsem musela co nejrychleji na Wurmovu, protože se zde nachází barokní Biskupská kaple P. Marie. Do uzavření mi zbývalo necelých deset minut. Protože se jednalo o stanoviště č. 19, kde měla pouť skončit, předpokládala jsem, že bude taktéž nejdéle otevřené. Jenže omyl, poslední prohlídka byla ve 22 hodin.

Má pouť však u konce ještě nebyla. Nyní jsem navštívila dominikánský kostel Neposkvrněného početí P. Marie, který byl vysvěcen roku 1468. S trošku volnějším tempem a celá promočená jsem vešla na předposlední stanoviště, do kostela CČSH - Husův Sbor. V tomto kostele jsem nikdy předtím nebyla, tak jsem byla plna očekávání, jak asi zevnitř vypadá. Trojlodní bazilika s asymetricky umístěnou zvonicí a věží, která se nachází v zadní části a je zakončená kalichem byla postavena v letech 1924 - 1926. Venkovní části kostela vévodí monumentální schodiště se šesti sloupy s hlavicemi.

Konečně. Už mi zbývala poslední památka, kterou jsem dnes v noci měla v plánu zdolat. Znovu jsem se vypravila na Svatý Kopeček pro poslední razítko.
Bazilika Navštívení Panny Marie postavená v barokním stylu je dominantní památkou olomouckého okolí. Příznivá poloha stavbě propůjčuje majestátnost, pokud se rozhodnete baziliku někdy navštívit, nezapomeňte se pořádně rozhlédnout, protože odtud je velmi dobrý výhled. A ještě jedna zajímavost - baziliku v roce 1995 poctil svou návštěvou papež Jan Pavel II. A
V bazilice jsem vystoupala k zdobeným varhanám a konečně jsem získala poslední razítko do sbírky. V následujícím týdnu si plánuji jít vyzvednout Certifikát  
                                                                               poutníka, doufám, že se toho dočkám ve zdraví.

Noc kostelů je opravdu zajímavý zážitek, a pokud se rozhodnete jako já, že za jeden večer zdoláte všech 19 kostelů, počítejte s tím, že to chvilkami bude adrenalin. Velkou nevýhodou byl liják doprovázený blesky, jehož důsledkem jsem pochybovala, zda svůj plán vůbec dokončím. Jsem ráda, že jsem to nevzdala a popravdě mě taky těší, že už to mám za sebou.

Pozn. autorky: článek poprvé vyšel na stránce http://korytarova.blog.denik.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat