Elegant Rose - Working In Background*/

pondělí 14. ledna 2013

Reportáž: Kurz první pomoci


Během víkendu 16. a 17. dubna 2012 jsem se zúčastnila kurzu „Výuka základní normy první pomoci“, který pořádal zdarma Oblastní spolek Českého červeného kříže Olomouc. Ráda bych se s vámi podělila o informace o tom, jak vlastně výuka první pomoci probíhá…




O možnosti naučit se první pomoc jsem se dozvěděla z kampaně, která se objevila v olomoucké MHD, stejně jako většina z účastníků kurzu. Na webových stránkách spolku jsem si našla další informace, které mě přesvědčily, abych do toho šla. Jakmile jsem se přihlásila, brzy se mi ozvala ředitelka úřadu OS ČČK, která mi podala podrobnější informace a požádala mě o potvrzení účasti. Tu jsem potvrdila ještě téhož dne, událost jsem si zaznamenala do kalendáře a na dva měsíce jsem kurz vytěsnila z mysli.


V sobotu (16. 4.) jsem si ráno přivstala a na určené místo dorazila raději o půl hodiny dříve. I když jsem na místě byla první, za chvíli přišli další lidé, převážně ženy a skoro všichni se         uvedl větou: „Čekáte tu také na kurz první pomoci?“. Když tuto větu uslyšíte asi po dvacáté, znaveně jen přikývnete a doufáte, že to bylo naposledy.

Pan instruktor měl maličké zpoždění, které nás, nic nevědoucí kurzisty, trochu znervóznilo, začali jsme zvažovat, zda se nacházíme na správném místě, ve správném patře apod. Studený, vlhký činžák byl trochu odstrašující, ale mezi lidmi panovala dobrá nálada, která si drobných nedostatků prostředí výuky nevšímala.

Samotná výuka začala několik minut po deváté hodině. Skupinka kurzistů se ukázněně usadila do školních lavic a napjatě čekala, co se bude dít. První část výuky, která trvala šest hodin (od devíti do dvou odpoledne) nám utekla jako voda. Na úvod nás instruktor seznámil s průběhem kurzu, pak jsme se dozvěděli, jak jednat při autonehodě, jak správně volat na záchrannou službu (které informace musíme při telefonátu uvést a co je potřeba zjistit, ještě než začneme volat), názorně jsme si vyzkoušeli stabilizovanou polohu a resuscitaci, dozvěděli jsme se, jak účinně obvázat krvácející ránu a jak pomoci člověku, který se dostává do šoku. Posledním tématem dne se stalo poranění hrudníku, po kterém jsme si řekli „na shledanou“ a s dobrým pocitem a s několika zásadními znalosti jsme opustili učebnu.


V neděli nás čekala druhá část kurzu. Zatímco jsme na chodbě čekali před devátou na příchod instruktora, někteří si opakovali včerejší poučky, protože ještě téhož dne jsme měli psát test, který měl ukázat, zda si z probraných témat něco pamatujeme.
Během dalších pěti hodin jsme se učili ošetřit různá poranění od zranění břicha, hlavy, přes zlomeniny a popáleniny až po otravy, infarkt a mozkovou příhodu. V poslední hodince jsme si napsali test, a protože jsme všichni zkoušku udělali, dostali jsme na závěr dvojjazyčný průkaz absolventa Základní normy zdravotnických znalostí.
Kurz mohu jen doporučit, pokud zvažujete, že byste si ho taky udělali, tak směle do toho. Nabyté znalosti vám nebudou ke škodě, ale jen k užitku. 

Pozn. autorky: článek vyšel poprvé na http://korytarova.blog.idnes.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat