Elegant Rose - Working In Background*/

neděle 17. února 2013

Fejeton: Vrtačky a Stíhačky





Podle některých starších cestujících v dopravních prostředcích se dnešní mládež neumí chovat. Ale je to problém jen mladých, nebo se to také týká i těch starších? Podívala jsem se tomuto tvrzení na zoubek a zjistila jsem, že je mezi námi spousta „vrtaček „ a „stíhaček".

Jedna z věcí, které opravdu nesnáším, je zobecňování. Věty začínající slovy:  „Ti muži…“, „ Ty ženy…“ nebo „ Ach ta mládež…“ mě okamžitě řeknou o autorovi, že nestojí za to, abych s ním ztrácela čas. Copak jsou muži, ženy, mladí všichni stejní, že je házíme do jednoho pytle?

Určitě se vám to taky někdy stalo. Nastoupili jste do autobusu, kde bylo volných několik míst, a tak jste si sedli. Na další zastávce přistoupilo několik starších cestujících, a tak jste vyskočili na nohy a pustili je. Když jste starší dámě nebo pánovi pokynuli a oslovili jste je větou: „Prosím, posaďte se“, dočkali jste se rozzuřeného obličeje, který mírně zbrunátněl a místo pouhého zdvořilého „děkuji“ se ozvala dost nevybíravé volená věta: „Copak jsem tak stará, že se snad neudržím na nohách?“ V takovém případě má člověk pocit, který nejlépe vyjádří přísloví „ Za dobrotu na žebrotu.“

Napadá mě takové milé označení některých spolucestujících, se kterými jsem se setkala v dopravních prostředcích. Nejčastěji se setkáte s typem „vrtačka“ nebo „stíhačka“ či s kombinací obojího. Lidé, kteří si toto označení zaslouží, jsou vším možným, jen ne kouzelným dědečkem nebo hodnou stařenkou.

Začněme u typu „vrtačka“. V klidu stojíte na zastávce, máte pár minutek k dobru a čekáte na příjezd autobusu. Po chvilce se autobus blíží, vy se připravíte na nástup, když v tom ucítíte nějaký pohyb za zády. Zatímco autobus zastavuje, do vás zezadu něco narazilo, v lepším případě se to protáhlo okolo vás a nacpalo se to do dveří, aby obsadilo nejlépe dvě místa. V horším případě ucítíte palčivou bolest buď v zátylku (někdo vás zatahal za vlasy, až vám zvrátil hlavu dozadu), nebo vás nějaký tupý předmět uhodil zezadu do kolen (s vysokou pravděpodobností se jednalo o vycházkovou hůl nebo o francouzskou berli) či jste byli dokonce zknockoutováni až na zem. Pokud máte štěstí a nakonec se vám povede do autobusu nastoupit, můžete si povšimnout samolibého úsměvu „vrtačky“, která si nyní trůní na sedadle a dává vám jasně najevo, kdo je tady pánem.

Typ „stíhačka“ je o něco méně nebezpečný, avšak i tak umí být velice záludný. Tato osoba při nástupu do vozidla na sebe strhává pozornost a teatrálně hned ve dveřích vyzve cestujícího, aby ji uvolnil místo (někdy má i specifické požadavky - klidně si i naporoučí, že chce sedět u okna a po směru jízdy). Cestující, který je většinou vyplašen z takového jednání, raději starší paní /staršímu pánovi ustoupí a sedadlo uvolní. 

Tím ale celé divadlo nekončí. Sotva se „stíhačka“ uvelebí, okamžitě začne pozorovat spolucestující. Na další zastávce hned začne vyřvávat na zrovna nastupující cestující, aby byli tak laskavi a okamžitě si sundali batohy ze zad, než někomu vyrazí zuby.  Tento prvek se umocňuje, jakmile se upozornění ozve z reproduktoru v dopravním prostředku. „Stíhačka“ zbystří a začne pronikavým pohledem za strany na stranu pátrat po své budoucí „oběti“, na kterou se lačně vrhne, aby ji poučila slovy: „Copak jsi neslyšel, mladíku (na věku nezáleží; oslovuje tak každého - od nejmenších chlapečků až po kmety)?“ nebo „Slečno, ten batoh patří na zem, právě na to upozorňovali…“ Ještě větší radost má „stíhačka“ tehdy, pokud může napomenout někoho z mladších cestujících. V tomto případě může ještě přihodit její/jeho oblíbenou větu: „Ach ta mládež. To za našich mladých let nebylo. Kam ten svět spěje?“ a s nejbližší „stíhačkou“ v okolí nebo alespoň jinou starší paní /pánem podobně smýšlející/m zavede dialog na téma starých dobrých časů vs. zkažená mládež, který doplní „děsivými“ historkami z jejich mnohaletých zkušeností s mladými.

Poslednímu typu „kombi“  - tedy „vrtačka“ a „stíhačka“ dohromady, je lepší se obloukem vyhnout a počkat si na další spoj. Nejen že vás tato osoba u nástupu převálcuje a vysměje se vám, ale ještě se na vás vrhne jako sup a začne vás poučovat. V takovémto případě doporučuji buď rychlý ústup, útěk na opačnou stranu vozidla nebo pevné nervy.


Naštěstí je mezi námi spousta rozumných starších cestujících, kteří se nebaví jen komandováním ostatních a dovedou se chovat slušně. Přijmou vámi nabízení sedadlo, i když je v uličce a zdvořile poděkují; v klidu vyčkají, až jim dáte přednost při nastupování a nepeskují vás, když k tomu nemají důvod. A za to jsem ráda.

I když se traduje, že dnešní mládež nepustí starého člověka sednout, z vlastní zkušenosti bych řekla, že to zase tolik neplatí. Většinou jsem se setkala s tím, že starším cestujícím bylo uvolněno místo, i když nepopírám, vždy se najdou méně zdvořilí lidé a zůstanou sedět, i kdyby na ně padal celý klub důchodců. Přesto bych podle těchto pár příkladů neodsuzovala celou generaci a spíše si uvědomila, že každý byl jednou mladý a pokud takhle generalizujeme, nemůžeme očekávat od druhých nic jiného, než že nás taky budou chtít zaškatulkovat.

Pozn. autorky: článek poprvé vyšel na http://korytarova.blog.denik.cz/.

Žádné komentáře:

Okomentovat