Elegant Rose - Working In Background*/

úterý 30. dubna 2013

Recenze: Hra věží




Autor: Daniel O´Malley
Název: Hra věží
Název originálu: The Rook
Série: 
Checquy
Díl: 1
Vyšlo v ČR: říjen 2013
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 
632
Přeložila: 
Marek Drda
Vazba: pevná s přebalem

 „Milá Ty, tělo, které nosíš, patřívalo mně.“ Touhle větou začíná dopis, který Myfanwy našla poté, co se celá zbitá probudila v londýnském parku mezi mrtvolami s gumovými rukavicemi. Zmatená žena stojí před nelehkým úkolem – musí zjistit, proč ztratila paměť a kdo je za to zodpovědný.

Spisovatel Daniel O´Malley se při psaní románu Hra věží, jež u nás vydalo nakladatelství Baronet, inspiroval svou prací v australské státní správě. Do podobně byrokratického, avšak více neobvyklého prostředí zasadil i příběh hlavní hrdinky Myfanwy Thomasové, která má v tajné vládní organizaci Checquy na starost účty spojené s vnitrostátními operacemi.

Ve chvíli, kdy se s hrdinkou setkáváme, vůbec netuší, kdo je a jak se se značným množství podlitin ocitla někde uprostřed parku. Aby toho nebylo málo, okolo se povalují těla lidí s gumovými rukavicemi a za jejich smrt je pravděpodobně zodpovědná ona.

 V kapse saka najde dva dopisy, ty jí prozradí, že se jmenuje Myfanwy Alice Thomasová a co má v následujících hodinách udělat, aby byla v co možná největším bezpečí. 

Z dalších dopisů, jež jí její předchůdkyně zanechala, zjišťuje, že pracuje pro Šachovnicovou skupinu, tajnou organizaci známou také jako Checquy, která shromažďuje lidi s nadpřirozenými schopnostmi a používá je po pečlivém a tvrdém výcviku jako agenty bojující s paranormálními jevy.

V čele Checquy je osmičlenná Rada, již tvoří pán a dáma, dva střelci, dva jezdci a dvě věže. A právě Thomasová je jednou z věží. Přestože se nová Myfanwy snaží ztrátu paměti co nejvíce zamaskovat, na rozdíl od bázlivé ženy, kterou bývala dřív, je mnohem odvážnější a nebojí se použít svou schopnost ovládat biologickou hmotu, což jí však působí ještě více potíží…

První věc, která vás při čtení románu Hra věží napadne, je pravděpodobně fakt, že je příliš dlouhý. A tím dlouhý se myslí šest set třicet dva stran. Přestože jsem se vysloveně nenudila, pár kapitol jsem přelouskala za četného zívání. Kdyby se autor soustředil jen na hlavní zápletku a vynechal zbytečně podrobný popis všeho okolo, byl by příběh mnohem dynamičtější a ucelenější.

O´Malley také až příliš často přerušoval (snad za účelem zvýšit napětí) děj pomocí dopisů a poznámek, které měly čtenáře seznámit s podrobnostmi, jež však hned v několika případech měly na samotnou zápletku pramalý anebo žádný vliv.

Na hlavní hrdince Myfanwy Thomasové je až příliš poznat, že vzešla z pera muže. Autor jakoby zapomněl, že by měla mít nějaké emoce. Možná utlumil emotivní stránku postavy ve snaze ukázat, že oproti uzlíčku nervů, jimiž stará Myfanwy byla, je její nové já mnohem silnější a odolnější, tím ale také způsobil, že mnohé čtenářky budou mít možná problém s hrdinkou se sžít.

Zbytek recenze najdete na stránkách Klubu knihomolů.

Mé hodnocení 8/10

Knižní trailer:



10 komentářů:

  1. Tuhle knihu mám doma uź od Vánoc a pořád se k ní nemužu přemluvit. Láká mě příběh,ale odpuzuje počet stran :-\

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že tato kniha je hodně roztahaná, škoda, že ji autor trochu (či spíš více) neproškrtal, nepůsobila by tak chaoticky. Jako kdyby někdo psal recept na jahodový koláč, a začal globálním oteplováním, jež má určitě nějaký vliv na chuť a aroma jahod přes informaci, jak se vyrábějí silikonové formy až po podrobný popis práce s troubou. Prostě to napsal zbytečně obšírně, takže se ani nedivím, že z toho vznikla taková bichle. Přesto si nemyslím, že by se jednalo o nějakou špatnou knihu, jen když se do ní pustíš, musíš se buď s notnou dávkou trpělivosti pročíst přes všechnu omáčku až k jádru, nebo to jednoduše přeskočit. Ale samotný příběh je dost zajímavý, takže za přečtení určitě stojí. :)

      Vymazat
    2. Pokud je to tak jak ŕíkáš,tak jak se znám budu to číst minimalně měsíc. Každopádně jsem na to zvědavá.

      Vymazat
    3. Pokud se dobře vzpomínám, taky jsem to četla dost dlouho. :) A dočetla jsem i bez přeskakování, i když jsem se občas musela přemáhat. :)

      Vymazat
    4. Ten pocit moc dobře znám, ale to ti nedá a musíš číst i to nudné, co kdyby ti něco náhodou uniklo...:-)

      Vymazat
    5. Přesně tak! Obava, že mi uteče klíčová informace je u mě silnější než netrpělivost, jak to celé dopadne. :)

      Vymazat
    6. To už je úděl nás knihomolů :-)
      P.S. Asi jsem se do tebe zamilovala :-)

      Vymazat
    7. Skutečný knihomol si nenechá nikdy nic ujít. :) I kdyby ta knížka byla sebenudnější. Co kdyby náhodou na poslední stránce začalo všechno najednou dávat smysl? :)

      Vymazat
    8. Máš pravdu, ten pocit,když do sebe zapadnou všechny dilky skládačky a příběh dostane nový rozmér,je k nezaplacení. :-)

      Vymazat
    9. S tím nelze jinak, než souhlasit. Někdy se však bohužel tento "Aha" efekt nedostaví. :/

      Vymazat