Elegant Rose - Working In Background*/

čtvrtek 22. srpna 2013

Ukázka: Nespoutaná


Dnes mám pro vás připravenou ukázku z knihy Nespoutaná od Cynthie Hand.

„Všechno v pořádku, Claro?“ 
Trhnu sebou a proberu se uprostřed svého pokoje. U nohou mi leží rozházená hromada starých časopisů, které jsem musela upustit, když mě zaskočila vize. Ještě teď se mi tají dech a svaly mám napnuté, jako bych se chystala dát na útěk. Oknem do pokoje září slunce a pálí mě do očí. Zamrkám na Billy, která se opře o rám dveří a věnuje mi chápavý úsměv. 
„Copak, děvče?“ zeptá se, když neodpovídám. „Přišla na tebe vize?“ 
Zalapám po dechu. „Jak jsi to uhodla?“ 
„Taky je mívám a krom toho jsem většinu života strávila ve společnosti lidí, kteří na tom jsou stejně.“ 
Vezme mě kolem ramen a posadí mě na kraj postele. Počkáme, až začnu klidněji dýchat. 
„Chceš si o tom promluvit?“ zeptá se mě. 
„Zatím z ní nedokážu moc vyčíst,“ odpovím. Měla jsem ji celé léto, od té doby, co jsem byla s Angelou v Itálii. Zatím se z ní nevyklubalo nic víc než tma, hrůza a zvláštně zkosená podlaha. 
„Mám ti to říct i tak?“

Billy zavrtí hlavou. „Jenom jestli chceš. Pokud by se ti ulevilo. Podle mě jsou vize osobní záležitost. Jsou určené tobě a nikomu jinému do nich nic není.“ 
Jsem ráda, že se k tomu staví tak pohodově. 
„Jak to děláš?“ zeptám se po chvíli. „Jak můžeš klidně žít normální život, když víš, že se stane něco zlého?“ 
Když položí svou hřejivou snědou ruku na mou, zachytím v jejím úsměvu náznak bolesti. „Musíš umět najít své štěstí,“ vysvětlí mi. „Musíš zjistit, co tvému životu dává smysl, a držet se toho. Snaž se nedělat si starosti s tím, co nemůžeš ovlivnit.“ 
„To se snadno řekne,“ povzdechnu si. 
„Chce to cvik.“ Položí mi ruku na rameno a povzbudivě ho stiskne. 
„Už je ti líp? Připravena to rozjet?“ 
Vzmůžu se na slabý úsměv. „Rozkaz.“ 
„Prima, tak zpátky do práce,“ prohodí šibalsky. Znovu se pustím do balení, ze kterého mě vize právě vytrhla, a Billy popadne pistoli s lepicí páskou a dá se do zalepování nachystaných krabic. 
„Tvé mámě jsem taky kdysi pomáhala s balením na Stanford. V roce 1963. Bydlely jsme tenkrát spolu v domku na pláži v San Luis Obispo.“ 
Když mi to Billy vypravuje, dojde mi, jak hrozně mi bude chybět. Nemůžu  si pomoct. Když se na ni dívám, jako bych před sebou měla mamku. Ne proto, že by si byly nějak podobné, když nepočítám výšku a krásu, ale proto, že Billy, která byla přinejmenším sto let mamčinou nejlepší kamarádkou, má v zásobě milion vzpomínek, jako je tahle o Stanfordu. Legračních i smutných historek o tom, jak se mámě hodně nepovedl nový sestřih, jak málem podpálila kuchyň, když se snažila připravit fl ambované banány, nebo jak spolu za první světové války sloužily jako zdravotní sestry a ona zachránila jednomu vojákovi život jen s pomocí spony do vlasů a gumičky. Mít tady Billy je ta nejlepší náplast na to, že máma odešla. Připadá mi, jako by na těch pár minut, kdy mi Billy své historky vypráví, znovu ožívala.( str. 10 - 11)

2 komentáře:

  1. Děkuji Ti, jsi moje spása! :D Právě jsi zachránila můj čtenářák :3
    Jinak je to dobrá ukázka :)

    OdpovědětVymazat