Elegant Rose - Working In Background*/

čtvrtek 8. srpna 2013

Ukázka: Tma a prázdnota


Je čtvrtek, a to znamená, že mám pro vás připravenou jednu ukázku. Ta dnešní je z knihy Tma a prázdnota od Carrie Ryanové.
Rozběhnu se po schodišti nahoru a slyším, jak se Tur za mnou směje, jeho smích je však brzy přehlušen mým dupotem. Zdolám několik posledních schodů a vrhnu se ke dveřím s řadou úzkých oken po straně. Jejich sklo je zašlé a zažloutlé, protkané tenkými dráty. Svět venku se přes něj jeví jako nějaká stará fotografie. 
Za oknem vidím Eliase, sedícího na lavičce. Catcher stojí na protější straně dvora a je obrácen zády. Srdce mi zaplaví úleva, uříceně lapám po dechu. Právě se chystám vzít za kliku a vyjít ven, když Elias zvedne hlavu a ztuhne. 
Napravo ode mě se otevřou dveře a vyřítí se z nich dívka. Zářivě blonďaté vlasy se za ní vlní, její radostné zavřeštění tlumí masivní okna, ale nic nezmírní výraz v Eliasově tváři.
Výraz čirého štěstí a obdivu. 
Dívka rozpřáhne ruce a on se k ní vrhne, popadne ji kolem pasu a zatočí s ní kolem dokola, takže jí nohy vlají ve vzduchu. Pak zavrávorá, ztratí rovnováhu a oba spadnou na široký pás trávníku pokrytý sněhovým popraškem, ona přistane na něm, jejich těla se k sobě tisknou. 
V té chvíli jí jasně vidím do tváře – je má. Je to má tvář. Krev se mi zastaví v žilách, mozek mi odmítá pracovat, plíce se nemají k dalšímu nadechnutí. 
Vidím sama sebe, kterak se skláním nad Eliasem, z ramen mi spadají bezchybné vlasy a lemují obrysy jeho obličeje. On zvedne ruku a zastrčí mi je za ucho. Mé prsty se dotýkají Eliasovy tváře a on se usmívá, oči má jen pro mě. 
Na světě není nic kromě nás dvou. 
Až na to, že to nejsem já. Já stojím tady na chodbě. Jsem jen divák a mohu jen sledovat, jak Elias zvedne dlaň a pohladí ji po líci. Palcem ji přejede po rtech. 
A protože to nejsem já, kdo na něm leží, protože to nejsem já, kdo se ho dotýká, nevidím ani žádné jizvy. Její kůže je dokonale hladká. 
To se nedotýká mě. Dotýká se mí sestry, Abigail. 
Cítím, jak mi pomalu puká srdce – jeho střepy se mi zařezávají do kůže, v každičké z mých jizev vězí jako břitva ostrá hrana. (str. 144 – 145)

Žádné komentáře:

Okomentovat