Elegant Rose - Working In Background*/

úterý 3. února 2015

Recenze: Dárce


Autor: Lois Lowryová
Název: Dárce
Název originálu: The Giver
Série: Dárce
Díl: 1.
Vyšlo v ČR: listopad 2014
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 308
Přeložila: Dominika Křesťanová
Vazba: paperback s přebalem


S blížícími se prosincovými oslavami začíná Jonas cítit čím dál větší obavy – jako každé dvanáctce i jemu bude přiřazeno povolání, které bude vykonávat do konce produktivních dní. Zatímco někteří jeho přátelé již dříve objevili své vlohy pro vědu nebo péči o seniory, Jonase by ani ve snu nenapadlo, jak výjimečné povolání si pro něj komise připravila…

Sci-fi román Dárce od úspěšné autorky knih pro děti Lois Lowryové se dočkal nového vydání s filmovou obálkou. Stejně jako původní vázaná verze z roku 2013 vychází tento paperback v nakladatelství Argo.

Americká spisovatelka Lois Lowryová má na svém kontě již více než třicet dětských knih, největší pozornost však získaly její dva romány Spočítej hvězdy a Dárce. Autorka za ně v letech 1990 a 1994 obdržela významnou literární cenu John Newbery Medal, jež se každoročně uděluje nejlepší americké dětské knize roku. Román Dárce vyšel poprvé v roce 1993 a stal se prvním dílem autorčiny slavné tetralogie The Quartet.


Jonasův svět, do kterého se narodil, je plný přísných pravidel, která však členové společenství berou jako samozřejmá. Lidé jsou nuceni se vyjadřovat co nejkonkrétněji a nesmějí lhát. Všichni bydlí v identických domech, jí identické jídlo a nosí identické oblečení. Děti jsou vychovávány v rodinných jednotkách tvořených jedním mužem a jednou ženou, kteří k sobě byli přiřazeni. Všichni jsou nuceni každodenně probírat své sny a pocity, a každý, kdo překročí určitou věkovou hranici nebo není po zdravotní stránce dostatečně silný, je vyřazen do Jinam.

To je však jen pouhý zlomek z pravidel, která ve společenství platí. Lidé byli zbaveni samostatného rozhodování, protože kdyby měli svobodu volby, vybrali by si špatně. Alespoň tak je to členům společenství od dětství vtloukáno do hlavy. Aby mohla být nastolena jednota, jež by zabránila válkám, nenávisti, zločinům, strachu a bolesti, bylo potřeba učinit mnohé oběti – lidé přišli o schopnost vnímat barvy a jejich svět se ponořil do odstínů šedi, zmizela veškerá zvířata, hudba, ale vymýceny byly i odlišné lidské rasy, různorodé počasí nebo vzpomínky na život před nastolením jednoty.

I Jonas přijímal všechna pravidla a omezení jako něco neměnného a bezvýhradného, tedy až do okamžiku, než ho komise zvolila příštím příjemcem paměti. Během výcviku u současného příjemce paměti, jemuž říká dárce, chlapec zjišťuje, že dědictví v podobě vzpomínek na dřívější svět může být jak tím nejkrásnějším darem, tak i prokletím. Jonas totiž nezískává vzpomínky jen na příjemné zážitky, jako je jízda na sáňkách po zasněženém kopci nebo Vánoce, dárce mu ukazuje také výjevy zachycující válku, ztrátu někoho blízkého nebo vraždění zvířat, a to se vším utrpením a bolestí, které se k nim vážou. Každičká nově přenesená zkušenost v chlapci vyvolává touhu vrátit lidem do života barvy, emoce, ale i odpovědnost za jejich činy…

Román Dárce je jednou z těch mála dětských knih, které kromě silného příběhu nabízejí čtenáři hned několik zásadních podnětů k zamyšlení. Idea dokonalého světa, v němž neexistuje násilí, bolest nebo válčení, je velmi lákavá, autorka však poukazuje na to, že všechno má svou cenu a někdy je tato cena mnohem vyšší, než samotný zisk.

V postavě Jonase je bravurně vykreslena proměna, kterou člověk prochází, přestává-li být slepý vůči svému okolí. Chlapec si uvědomuje, že touží po opravdové rodině, skutečných pocitech, lásce a svobodě, což mu dosavadní režim nemůže a ani nechce nabídnout. A tak je nucen jednat.

Věřím, že se při čtení této knihy neubráníte srovnání s tím, nač jsme zvyklí z naší společnosti. Některé „praktiky“ tohoto světa vás možná budou šokovat, jiné vám patrně nepřijdou zcela scestné. Ale pravděpodobně by málokdo zatoužil doopravdy žít v takovém společenství.



Přestože je vývoj událostí v Dárci snadno předvídatelný, jedná se o napínavou knihu, která si udrží vaši pozornost až do samotného konce. Tam na vás čeká jako malý bonus rozhovor s autorkou, z něhož se dozvíte několik zajímavostí o právě přečteném románu.

Zbytek recenze najdete na stránkách Klubu knihomolů.

Mé hodnocení 9/10

Trailer k filmové adaptaci

4 komentáře:

  1. Mně na Dárci právě vadilo, že ty postavy nejsou nijak extra prokreslené a děj je předvídatelný..ale je fakt, že napínavé to je, člověk to musí prostě co nejrychleji přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že nejpropracovanější postavou knihy je Jonas, naopak jeho rodiče a přátelé působí velmi plochým dojmem, což však v tomto případě byl pravděpodobně autorčin záměr s ohledem na to, že se jedná o svět, kde lidé nemají emoce. Proto je tato rovina dopřána jen Jonasovi a dárci, kteří jsou "probuzeni". Právě tím, jak se všichni ostatní chovají až roboticky, bez vlastní vůle, autorka ukázala, jakou cenu by lidé museli zaplatit, kdyby chtěli mít svět pod kontrolou. A v tom právě vidím tu hlubší myšlenku - na rozdíl od jiných knih, kde neprokreslené, nijak nevýrazné postavy, jsou spíše důsledkem autorovy neobratnosti.

      Vymazat
  2. Mě se knížka (i film) hrozně líbila a i když je pravda že postavy nebyly extra propracované a děj poměrně předvídatelný, přišlo mi že tu jde spíš o podnět k zamyšlení ... :)

    www.meadelaida.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že autorka skvěle ukázala, jaká úskalí přináší idea "dokonalého" světa. Lidé si nikdy nebudou rovni, protože tu pořád bude hrstka těch, kteří budou říkat, jak má taková rovnost vypadat. Rovněž se jí podařilo upozornit na to, že někdy oběť, kterou musíme podstoupit, za následný zisk ani nestojí.

      Vymazat