Elegant Rose - Working In Background*/

čtvrtek 5. února 2015

Recenze: Papírová města


Autor: John Green
Název: Papírová města
Název originálu: Paper Towns
Vyšlo v ČR: říjen 2014
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 288
Přeložil: Veronika Volhejnová

Vazba: vázaná s přebalem 

Když bylo Quentinovi devět let, se svou nejlepší kamarádkou Margo našli v parku mrtvolu muže, který spáchal sebevraždu. Od té doby uplynulo několik roků, Quentina čekají poslední dny na střední škole a do života Margo už nepatří. Tedy až do chvíle, než se mu jednou v noci objeví za oknem…

Středoškolské lásky jen tak autory neomrzí, a tak se v knihkupectvích stále objevují nové knihy, jejichž hrdinové stojí na prahu dospělosti. Nejinak je tomu v románu Papírová města od amerického spisovatele Johna Greena.  

Green si získal obdiv fanoušků už svými předchozími tituly Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály, které u nás společně s Papírovými městy publikovalo nakladatelství Knižní klub. O tom, že Greenovy knihy jsou v kurzu, svědčí i fakt, že stejně jako Hvězdy nám nepřály, jejichž filmová adaptace měla premiéru loni v červnu, se svého snímku dočkají i Papírová města, která by měla být ke zhlédnutí v kinech letos v létě.


Quentin Jacobsen byl vždycky spíš klukem respektujícím pravidla než milovníkem velkých dobrodružství. Většinu volného času tráví hraním počítačových her se svými dvěma kamarády Benem a Radarem a už odmalička tajně sní o své sousedce a spolužačce Margo Rothové Spiegelmanové. Tato nekorunovaná královna školy je proslulá svou nespoutanou, svobodomyslnou povahou, pro kterou je mezi všemi oblíbená.

Už několik let patří Quentin do jiného světa než Margo, o to více ho překvapí, když mu třiadvacet dní před koncem školy v noci zaklepe na okno a přizve ho ke svému do jedenácti bodů rozdělenému plánu pomsty. Během této noční jízdy si Quentin uvědomí, že se už dlouho tak dobře nebavil, ale je mu jasné, že hlavním důvodem nejsou jen lumpárny, které spolu provádějí, ale její přítomnost. Poté, co se ráno rozejdou, si začne Quentin namlouvat, že díky této noci by se mohl jejich vztah změnit, avšak Margo se už ve škole neukáže. Jediné, co po ní v Orlandu zbylo, je pár stop, jež však na první pohled nikam nevedou…

Tolik lidí. Je snadné zapomenout, jak plný lidí je svět, a každý z nich představitelný a neustále chybně představovaný. (str. 239)

Ve srovnání s dvěma předchozími romány nejsou Papírová města zaměřena na smrtelné nemoci a umírání, ale vypovídají o neutuchající vytrvalosti a o lásce, kvůli které jste ochotni udělat téměř cokoliv. Green je však pořád Green, a tak žádný pohádkový „happy end“ nečekejte.

Autor dopřál hlavnímu hrdinovi až neuvěřitelnou proměnu, kdy se z pohodlného kluka, který má rád své jisté, stane odvážný milovník odhodlaný vytrvat a zachránit dívku svých snů před možným fatálním rozhodnutím.

Čím více se však Quentin snaží Margo přiblížit a najít ji, tím více si uvědomuje, že Margo z jeho představ neexistuje a nikdy vlastně ani neexistovala. Každý z jeho přátel včetně jeho si vysnili svou vlastní verzi Margo Rothové Spiegelmanové, avšak tu opravdovou z nich nikdo ve skutečnosti neznal. Také začíná rozumět jejím metaforám o provázcích a papírových městech. 

Právě metafora papírových měst a papírových lidí, je pro mně tím nejzajímavějším na celé knize. Ve své podstatě se nejedná o ničím převratný, originální pohled na lidský život, ale spíš o pěknou metaforu něčeho, čehož si je většina lidí vědoma a občas to jen potřebuje připomenout.

Zbytek recenze najdete na stránkách Klubu knihomolů.

Mé hodnocení 7/10

4 komentáře:

  1. O Greenovi se stále mluví, ae já zatím od něj četla jen Hvězdy nám nepřály (co jiného?) a trochu se přiznám, že to není můj parket. Ne, že by se mi kniha nelíbila, protože tak to není..jenom ten žánr se mi nezdá úplně tak pro mě. Každopádně si zkusím přečíst i Papírová města a uvidím. :)

    OdpovědětVymazat
  2. V mém případě je tohle moje první kniha, kterou jsem od něj četla, i když Hvězdy nám nepřály mám doma na poličce a nakoukla jsem i do Hledání Aljašky. Každopádně jsem od něj čekala trochu víc, právě s ohledem na to, jak moc je oblíbený. Ale jak vidím, dnes popularita už dávno neznamená kvalita (viz Padesát odstínů šedi, jež se dají za hodnotné literární dílo považovat jen v ironizující rovině). Příběh Papírových měst mi nepřišel nijak originální, i když musím uznat, že Green píše velmi čtivým způsobem a občas se u něj objeví nějaká velmi hezká věta, u které si řeknete: "jo, to si musím zapamatovat". Myslím si, že lidé, kteří hledají jen nějaké nenáročné rozptýlení, jeho knihy ocení, avšak mě osobně zde chybí nějaká hlubší literární hodnota. Je trochu smutné, že nejpopulárnější autoři jsou ti, co píší oddechovky. S ohledem na poptávku, která je po těchto knihách čím dál větší, je to víc než jasné, proč tomu tak je, ale nedá mi to, abych neměla pocit, že slávu těchto autorů by si zasloužili víc jiní, kteří sice nepíšou tak mainstreamové knihy, ale na druhou stranu nabízejí hlubší emocionální prožitek a do svých knih vkládají ze sebe mnohem víc. A to na knihách miluji nejvíc. Ten pocit, že na chvíli mohu být kýmkoliv chci.
    Naštěstí zatím vychází stále ještě dost knih, které tento prožitek nabízejí.

    OdpovědětVymazat
  3. Osobne ma doteraz John Green nezaujal. Čítala som TFIOS (a aj to nedočítala, lebo ma to nebavilo) a viac ma už nelákal.
    Ale určite by som sa ešte chcela pustiť do Aljašky, Papierové mestá ma tiež moc nezaujali :)

    OdpovědětVymazat