Elegant Rose - Working In Background*/

pondělí 20. dubna 2015

Recenze: Pravidla sýrárny

Autor: Michael Paterniti
Název: Pravidla sýrárny
Název originálu: 
Vyšlo v ČR:  únor 2015
Nakladatelství:  Jota
Počet stran:  344
Přeložila: Alena Přibáňová
Vazba: pevná s přebalem

Jak silný dojem na vás může udělat sýr, jenž jste nikdy neochutnali a o jehož podmanivé chuti jste jen četli v reklamním zpravodaji jednoho michiganského lahůdkářství? Jeli byste kvůli němu na opačnou stranu zeměkoule, jen abyste kousek vysněného Parámo de Guzmán ochutnali?

Na tuhle otázku vám odpoví v pořadí druhý román amerického spisovatele Michaela Paternitiho Pravidla sýrárny. Příběh o lásce, zradě, pomstě a nejúžasnějším kousku sýra na světě se dočkal podobného úspěchu jak autorova prvotina Řidič pana Alberta s podtitulem Výlet napříč Amerikou s Einsteinovým mozkem (v originále Driving Mr. Albert: A Trip Across America with Einstein´s Brain) z roku 2001.

Michael Paterniti je také úspěšným novinářem, který své článku publikuje například v časopisech Harper’s Magazine, The New York Times Magazine, Esquire, National Geographic nebo Gentlemen’s Quarterly a dokonce byl za ně osmkrát nominován na National Magazine Award a získal několik dalších ocenění.

Ambrosio Molinos de las Heras 
Když se čerstvý absolvent kurzu tvůrčího psaní Michael poprvé setkává se kulinářským skvostem kastilského sýraře Ambrosia, brigádničí jako korektor reklamního zpravodaje v místním vyhlášeném lahůdkářství. Sýr, jenž byl s láskou vlastnoručně vyroben z toho nejlepšího ovčího mléka, ho naprosto uchvátí, i když nemá dost peněz, aby mohl byť jen jeho kousíček ochutnat.

Od této nezapomenutelné chvíle prvního Michaelova setkání s Parámo de Guzmán uplynulo jedno desetiletí, během něhož se z mladíka stal úspěšný novinář píšící cestopisy z celého světa, ale i manžel a otec. Když mu v paměti vytanou vzpomínky na nedosažitelný sýr jeho absolventských let, rozhodne se splnit si svůj sen a vydává se do Kastilie do zapadlé vesničky Guzmán.

Tam na něj čeká příběh muže, který jídlo miloval stejně neochvějně, jako svou rodnou zem a jenž o vše přišel kvůli zradě. Ta v něm stále vyvolává neutuchající touhu po krvavé pomstě.

Román Pravidla sýrárny je velmi ojedinělým kouskem současné literatury. Nastavuje nám totiž zrcadlo. Na příběhu jednoho španělského sýraře žijícího v tak malé vesnici, že je velmi obtížné ji najít na mapě, Paterniti ukazuje, nač jsme v důsledku průmyslové revoluce zapomněli.


Guzmán je místo, kde se zastavil čas a kde lidé od rána do pozdního odpoledne tvrdě pracují, aby si večer mohli posedět se svými přátele a podělit se s nimi o plody své usilovné práce. Jídlo zde neslouží jen k utišení hladového žaludku, je požitkem, který uchvátí všechny naše smysly a je odkazem našich otců, dědů, pradědů a jejich poctivého života.

V tomto románu se do střetu dostává masová produkce potravin, jež v mnohém nemají nic společného s tím, co hlásají jejich velkohubé obaly, s tradicí domácí výroby, kde je na prvním místě kvalita, a jídlo chutná opravdově.

Pravidla sýrárny jsou nejen příběhem o jednom výjimečném sýru, ale i kastilským cestopisem, výkladem významných milníků španělských dějin, náhledem do místní kultury a hlavně, do mentality Kastilců.

Stejně, jak tato kniha vypráví o způsobu stravování známém pod pojmem „slow food“, tak i autor přistupuje k Ambrosiovu příběhu. Román je podobně rozvleklý, jak se na jazyku rozplývá Parámo de Guzmán. Paterniti si libuje v nekonečných popisech kastilské krajiny, každodenních večerních dýchánků, kde se jí a pije, a čas tak nějak sám ubíhá, aniž by se cokoliv zásadního dělo.

Ambrosio Molinos de las Heras a Michael Paterniti

Snaha přenést poezii tamního života do své knihy autorovi sice vyšla, avšak důsledkem toho působí Pravidla sýrárny nudně a rozvláčně, a jak sám Paterniti několikrát upozorňuje, do psaní tohoto románu se mu nechtělo a musel se nutit, aby v tom pokračoval.

Přestože se mi myšlenka návratu k poctivému způsobu žití líbí, autor nezvolil zrovna dobrou formu, jak ji čtenáři přiblížit. Až příliš pomalé vyprávění působí utahaně, kvůli čemuž je velmi obtížné knihu dočíst. Kdybych nepatřila mezi čtenáře, jež musí za každou cenu vědět, jak knížka dopadne, asi bych to nejpozději v půlce vzdala.

I když je mi jasné, že tento poklidný, roztahaný styl byl s největší pravděpodobností autorův záměr, aby podtrhl to, jakým způsobem se život odvíjí v moderní civilizací „nezasažených“ koutech světa, na netrpělivého čtenáře může mít spíše opačný efekt a od čtení ho odradit.


Druhým, pro mě zbytečným mínusem této knihy, jsou nekonečné poznámky pod čarou. S tímto aparátem jsme zvyklí se setkávat spíše u odborné literatury, a pokud jich autor při psaní románu použije až přespříliš, působí velmi rušivě a stále odpoutávají pozornost od hlavní dějové linky. Kdyby si tyto vsuvky o všem možném, jež mnohdy ani s příběhem nijak zvlášť nesouvisely, odpustil, určitě by se kniha nejen snáze četla, ale i působila uceleněji.

Musím však vyzdvihnout autorovu schopnost popsat některé chutě a vůně tak dokonale, že máte pocit, jako byste je sami zakoušeli, a občas máte neodolatelnou touhu některá jídla sami ochutnat. Proto doporučuji si ke čtení vzít něco drobného k zakousnutí. Určitě vám přijde vhod. 

Pokud máte v plánu jet v létě na dovolenou do Kastilie nebo na podobné místo, kde stále vítězí tradice nad moderními technologiemi, určitě si nezapomeňte tuto knihu přibalit do kufru. Během dlouhých večerů, kdy budete koštovat víno z místních vinic a pečlivě ochutnávat s láskou vyrobené domácí pochoutky, bude vám tento román dobrým společníkem.

Děkuji nakladatelství Jota za recenzí výtisk.

Mé hodnocení 6/10

Žádné komentáře:

Okomentovat