Elegant Rose - Working In Background*/

středa 20. května 2015

Recenze: Divočina


Autor: Cheryl Strayedová
Název: Divočina
Název originálu:  Wild
Vyšlo v ČR:  20. února 2015
Nakladatelství:  Ikar
Počet stran:  400
Přeložila: 
Naďa Špetláková
Vazba: paperback

Aby šestadvacetiletá Cheryl zase našla sama sebe, musela ujít dlouhých 1770 kilometrů. Během této pouti měla dost času na to, aby se vyrovnala se smrtí milované matky, o níž přišla před čtyřmi lety, a s rozpadem manželství.

Uvědomit si, že jste opravdu na dně, je první krok k uzdravení.  Poté, co Cheryl přišla o dosavadní pochopení svého manžela, kvůli svým četným nevěrám a drogám, jimiž se snažila utišit žal z matčiny smrti, pochopila, že takhle nemůže pokračovat dál.  Tím posledním hřebíkem do rakve jejího chaotického života byla interrupce, kterou postoupila krátce předtím, než se rozhodla vydat na pacifickou hřebenovku (Pacific Crest Trail, zkr. PCT).

Trvalo dlouhých sedmnáct let, než americká spisovatelka Cheryl Strayedová získala od své životní cesty, jež vedla z Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až k Mostu bohů ležícím na hranici se státem Washington, natolik velký odstup, aby ji mohla popsat ve svém autobiografickém románu Divočina. Hned po jejím vydání se kniha zařadila v USA na první příčky nejprodávanějších titulů a získala hned několik literárních ocenění. V roce 2014 podle ní vznikl stejnojmenný film s Reese Witherspoonovou v hlavní roli, jež za ztvárnění Cheryl letos získala nominaci na Oscara a Zlatý Glób. U příležitosti filmové adaptace vydalo nakladatelství Ikar tento román v novém, paperbackovém provedení.


Cheryl Straydová má na svém kontě další dvě knihy, Torch (Pochodeň) a Tiny Beautiful Things (Krásné maličkosti), jež zatím nebyly přeloženy do češtiny. Kromě psaní knih také přispívá do časopisů, jako je např. New York Times Magazine, Washington Post Magazine a Vogue.

Když ztratíte jednu botu, zahoďte i tu druhou. Stejně by vám byla k ničemu.

Už od malička to Cheryl doma neměla jednoduché. Její otec byl alkoholik a bil její matku, dokud od něj s dětmi neutekla. Když si pak její matka Bobbi našla nového přítele Eddieho, jehož si později také vzala za manžela, rodina se přestěhovala na zarostlý pozemek, který si sami obdělávali a vlastními silami si na něm postavili chatku. I když byla její rodina vždy chudá, až tehdy Cheryl poznala, jak těžký je život bez základních věcí, jako je například tekoucí voda z kohoutku.


I přes nedostatek peněz byla tahle léta pro Cheryl poměrně šťastná. Až do té doby, než její pětačtyřicetileté matce zjistili rakovinu plic. I když jí lékaři dávali ještě rok života, Bobbi zemřela už po sedmi týdnech od zjištění diagnózy. Tehdy dvaadvacetiletá Cheryl se snažila udržet rodinu pohromadě, ale její starší sestra Karen a mladší bratr Leif se vydali každý vlastní cestou, a i Eddie se později znovu oženil. I když se její manžel Paul snažil, seč mohl, nedokázal jí poskytnout dostatečnou útěchu. Cheryl se se svým zármutek vyrovnala po svém – během následujících čtyř let spala s neznámými muži a nebránila se ani herionu. Jediným východiskem, jak uniknout před tímto bezradným způsobem života, bylo vydat se na PCT…

„Bylo mi dvaadvacet, stejně jako bylo matce, když mě čekala. Napadlo mě, že se mi chystá odejít ze života ve stejném věku, v jakém jsem já vstoupila do jejího.“ 
Str. 21
Divočina není jen obyčejnou autobiografií o cestě napříč Spojenými státy, nese v sobě mnohem hlubší poselství. Je to výpověď ženy, pro kterou byla ztráta matky tak drtivá, že se vydala na cestu, jež mohla skončit v nějakém špinavém motelu s injekční stříkačkou zapíchnutou v žíle. Místo toho se však rozhodla podniknout nejnáročnějších zkoušku svých fyzických i duševních sil. S myšlenkou, že to nejhorší, co se jí mohlo stát, jí už potkalo, když zemřela její matka, se vydala na pacifickou hřebenovku, obtěžkána obrovským batohem, jemuž začala říkat láskyplně Monstrum.

Tato kniha nemá jen silný, velmi emotivní příběh, ale je i skvěle zvládnutá po jazykové stránce. Autorka o svých prožitcích hovoří velmi otevřeně a nebojí se čtenáři ukázat své temné stránky. Nehraje si na dokonalou hrdinku, která nikdy nesejde z cesty, nikdy nezaváhá a jde si tvrdě za svým cílem, ale naopak ukazuje, jak musela sama se sebou zápasit, aby svou cestu předčasně neukončila. Nezastavily jí ani malé boty, které jí způsobily kromě nesčetných puchýřů i odumření šesti nehtů, a ani extrémně těžký batoh, jež nedokázala téměř uzvednout. Největší bitvy totiž vedla se svými vzpomínkami, které ji doháněly k šílenství a s nimiž se musela smířit.


Román Divočina mě velmi silně zasáhl a věřím, že ani vás nenechá chladnými. Pokud časy, které zrovna prožíváte, nepatří k těm lehčím, může pro vás být Cherylin příběh inspirací a povzbuzením. I když se ve vašem životě pokazí všechno, co se jen pokazit dá, i když máte pocit, že jste sami a nevíte, co si počít dál, pořád existují způsoby, jak zase převzít kontrolu nad vlastním životem.  Musíte si jen najít tu správnou cestu…

Tato recenze vznikla původně pro internetový magazín Klubuknihomolů.

Mé hodnocení 10/10
Je to skvělá kniha, která vás možná inspiruje také vyrazit do divočiny. 

Žádné komentáře:

Okomentovat